Projekt domova pro seniory: vyšší kapacita ale menší domácnosti

Architektura může rozhodnout, zda bude velký domov skutečně funkční

Počet lůžek představuje pouze jednu část rovnice. Stejně důležité je, jak jsou tato lůžka v budově uspořádána.

Dva domovy se stejnou kapacitou mohou mít odlišnou hrubou podlažní plochu (HPP), délku komunikací, počet výtahů, nároky na technické zázemí i čas potřebný k obsluze jednotlivých klientů. Právě zde vzniká prostor pro kvalifikovaný architektonický návrh, protože tyto ukazatele můžeme dobře měřit.

Další, již hůře měřitelnou částí je, jak se bude klient v každém z domovů cítit. Správný návrh umožní klientovi být součástí menší komunity nezávisle na velikosti domova a přizpůsobí se jeho potřebám. Větší kapacita domova navíc může umožnit kombinovat různé specializace a v případě zhoršení stavu klienta mu zajistit odbornější péči.

1. Efektivita podlažní plochy

Každý metr čtvereční, který je potřeba vybudovat, vytápět, uklízet a udržovat, vytváří investiční i provozní náklady. Důležitým ukazatelem proto není pouze velikost klientských pokojů, ale také celková hrubá podlažní plocha na jedno lůžko a její rozdělení mezi obytné, komunikační a provozní prostory.

Efektivita ovšem nesmí vznikat na úkor velikosti pokojů, společných prostor, přístupnosti nebo důstojného prostředí klientů. Proto může být zavádějící dívat se jen na parametr plochy domova na lůžko (typicky HPP na lůžko). Architekt by měl tento parametr vhodně odůvodnit a poskytnout k němu dostatečný výklad.

2. Dispozice a organizace personálu

V domovech pro seniory patří personál mezi nejvýznamnější nákladové položky. Nevhodné dispoziční řešení může vytvářet dlouhé docházkové vzdálenosti, komplikované přesuny zboží a zbytečné činnosti, které omezují čas dostupný pro přímou péči.

Architektonický návrh by proto měl od začátku prověřovat vhodné umístění denních místností, ošetřovatelského zázemí, skladů a výtahů a návaznost jednotlivých obytných skupin, takzvaných domácností. Důležitá je také možnost efektivního personálního zajištění jednotlivých částí domova, zejména během nočních směn.

Právě na takových dispozičních rozhodnutích může dlouhodobá provozní ekonomika záviset více než na drobných úsporách v pořizovací ceně budovy.

3. Centralizované zázemí versus samostatné domácnosti

Z provozního hlediska může být výhodné sdílet kuchyni, technologické prostory, skladové hospodářství nebo administrativu. To ale neznamená, že všechny klientské pokoje musejí tvořit jeden rozsáhlý institucionální celek.

Větší domov lze architektonicky rozčlenit do menších obytných skupin (domácností), které mají vlastní společné prostory, přirozenou orientaci a osobnější atmosféru. Kapacitu domova tak klient nevnímá a je součástí „své“ domácnosti.

Velikost jednotlivých skupin by přitom měla vycházet především ze skladby klientů a z konkrétního modelu péče. U klientů se zvýšenou potřebou podpory, zejména u osob s demencí v domovech se zvláštním režimem (DZR), může být vhodné vytvářet menší domácnosti přibližně pro 16 osob. U jiných typů provozu lze pracovat také s většími organizačními celky o několika desítkách lůžek, například až kolem 48–64 klientů. Tyto větší celky by však neměly být automaticky chápány jako jedna domácnost. Mohou být dále rozděleny do menších obytných a společenských zón.

Systematický přehled výzkumů inovativních forem bydlení osob s demencí, publikovaný v časopise BMC Geriatrics v roce 2023, analyzoval 21 studií různých konceptů menších domácností. Výsledky ukazují možné přínosy domácího prostředí, například pro sociální interakce a emoční stav klientů. Současně upozorňují na rozdílnou kvalitu důkazů a na to, že pozitivní výsledky nelze zobecnit na všechny sledované ukazatele. [1]

Pro návrh domova je podstatná zejména myšlenka, že velikost celého provozu nemusí být totožná s velikostí prostředí, které klient každodenně vnímá jako svůj domov. Správně navržený domov tak může kombinovat ekonomické výhody vyšší kapacity s intimnějším charakterem jednotlivých obytných částí.

4. Vztah mezi architekturou a ekonomickým modelem

Francouzská instituce CNSA ve spolupráci s agenturou ANAP nabízí pro přípravu domovů typu EHPAD (francouzská obdoba domovů pro seniory) metodické nástroje, které propojují dimenzování budov, jejich organizaci a dlouhodobou ekonomickou udržitelnost. [2] Tento přístup považujeme za zásadní.

Architekt by neměl pouze umístit požadovaný počet lůžek do vymezené plochy. Měl by společně s investorem a budoucím provozovatelem hledat takové uspořádání, které optimálně kombinuje stavební náklady, organizaci personálu, komfort klientů a dlouhodobou flexibilitu budovy. Dobrý architektonický návrh musí vycházet z porozumění skutečnému každodennímu provozu.

Jeden domov pro 120 klientů, nebo dva domovy pro 60?

Tato otázka dobře ilustruje rozdíl mezi architektonickým, provozním a investičním pohledem.

Dva menší domovy mohou zajistit lepší geografickou dostupnost, být blíže rodinám klientů a snáze zapadnout do lokálního prostředí. Současně ale zpravidla znamenají duplikaci určitých provozních funkcí, infrastruktury i organizačního zajištění. Každé zařízení potřebuje vlastní provozní organizaci, personální zajištění a řadu dalších podpůrných funkcí. Jeden větší domov může část těchto nákladů sdílet.

Z čistě provozního hlediska proto může být při srovnatelných podmínkách jeden domov pro 120 klientů ekonomicky výhodnější než dva samostatné domovy po 60 lůžkách. Tento předpoklad ovšem platí jen tehdy, pokud větší zařízení dokáže efektivně zajistit péči, má dostatečnou poptávku a nevznikají mu neúměrné dodatečné náklady na organizaci provozu.

Stejně důležitý je typ poskytované služby. Jinou organizaci vyžaduje klasický domov pro seniory s převážně fyzicky závislými klienty a jinou domov se zvláštním režimem zaměřený na osoby s neurodegenerativními diagnózami. Ve výsledku proto často nebude rozhodovat samotný počet lůžek, ale způsob, jakým je zařízení provozně a dispozičně uspořádáno.

Jak určit optimální kapacitu ještě před zahájením projektu

O optimální velikosti domova je vhodné rozhodovat již během prověřování investičního záměru, tedy před zpracováním podrobné architektonické studie. V této fázi doporučujeme vyhodnotit především:

• Poptávku a personální dostupnost v lokalitě: počet potenciálních klientů, jejich potřeby, konkurenční zařízení i možnost získání zaměstnanců.

• Typ a standard poskytované péče: domov pro seniory a domov se zvláštním režimem mají odlišné provozní a personální potřeby, které musí odpovídat skladbě klientů (služby doporučujeme kombinovat). Stejně tak je potřeba určit poměr jednolůžkových a dvojlůžkových pokojů.

• Více kapacitních variant dle investičního záměru.

• Stavební a plošnou efektivitu: hrubou podlažní plochu na lůžko, technické zázemí, dopravní a komunikační řešení i investiční náklady.

• Provozní model a návratnost: personální náklady, očekávané výnosy, délku obsazování, provozní hospodářský výsledek a potřebu investičního a provozního financování.

Za zvlášť důležité považujeme vytvoření personálního modelu pro jednotlivé kapacitní varianty. Ten by měl ukázat, při jaké velikosti zařízení vzniká potřeba dalšího personálního zajištění a jak se jednotlivé varianty promítají do nákladů na obsazené lůžko. Právě v těchto bodech může být závislost ekonomiky na velikosti zařízení skoková, nikoli lineární. Pro tento model je již nutné mít vypracovanou studii.

Výsledkem nemusí být jediná vítězná varianta. Někdy může být vhodnější vyšší kapacita s delším náběhem obsazenosti, jindy menší projekt s nižší absolutní investicí a rychlejší realizací. Důležité je, aby šlo o vědomé rozhodnutí investora podložené daty a realistickou a odbornou architektonickou koncepcí.

Závěr: optimální domov není ten s největším počtem lůžek

Zahraniční studie i zkušenosti soukromých provozovatelů potvrzují, že velikost zařízení významně ovlivňuje jeho ekonomiku. U nově připravovaných komerčních domovů považujeme za důležité důkladně prověřovat zejména varianty od přibližně 120 lůžek výše. Tato hranice vychází především ze zkušeností s organizací a ekonomikou provozu. Neznamená, že menší zařízení nemohou fungovat úspěšně, ani že právě 120 lůžek představuje univerzálně optimální kapacitu. Skutečné optimum může v konkrétních podmínkách ležet výrazně výše, například na 150, 200 nebo i 300 lůžkách.

Zároveň však platí, že ekonomická efektivita nesmí být vykoupena ztrátou důstojného a osobního prostředí pro klienty. Velký domov nesmí být anonymní institucí, v níž se člověk stává pouze pořadovým číslem. Kvalitní architektura může zásadně pomoci vytvořit přirozené prostředí s menšími domácnostmi uvnitř většího provozu. Samotná architektura to ale nezajistí.

Rozhodující roli hraje také provozovatel: jeho přístup ke klientům, organizace personálu, kultura péče a schopnost vytvořit prostředí, v němž lidé skutečně žijí.

Úkolem kvalitního architektonického návrhu tak není maximalizovat počet lůžek, ale vytvořit domov, jehož velikost, provozní organizace a prostorové řešení budou vzájemně fungovat – ekonomicky, provozně a především lidsky.

V Refreshed Architects propojujeme architektonické navrhování se zkušenostmi z developmentu, přípravy i reálného provozu pobytových zařízení pro seniory. Domov pro seniory proto nevnímáme jen jako stavební nebo architektonický úkol, ale jako multidisciplinární provozní celek, jehož kvalita závisí na propojení prostoru, personálu, služeb a ekonomiky. U nových projektů sledujeme kromě kvality architektury také investiční efektivitu, provozní uspořádání a dlouhodobou udržitelnost navrženého řešení.